Mnoho lidí nejen v mém okolí v Kuřimi bylo šokováno, když se teprve v souvislosti s konkrétním projektem naplno ukázalo, jak rozsáhlá má být plánovaná výstavba na bývalé železniční vlečce. Stejně jako pro mnohé je prostor spojený s rybníkem Srpek výjimečným místem i pro mne.

Je to mnohem víc než jen plocha vymezená v územním plánu. Na Srpek jsem chodila už jako dítě na procházky nebo v zimě i bruslit a průchod tunýlkem pod vlečkou pro mě byl vždycky jako vstup do jiného světa.

O budoucnosti bývalé železniční vlečky se rozhoduje už více než deset let. Dnes, kdy se projednává povolení konkrétního obytného souboru, považuji za důležité připomenout, jak celý proces začal, co se v jednotlivých letech skutečně rozhodovalo a proč bychom měli dát možnost vyjádřit se také přímo občanům Kuřimi.

V roce 2015 zastupitelstvo podpořilo zahájení změny územního plánu v prostoru bývalé vlečky. Záměrem bylo rozdělit území podle jeho budoucího využití: část směrem k rybníku Srpek vymezit jako zeleň a část na straně města, za garážemi v ulici U Vlečky, umožnit bydlení. Následné schválení změny územního plánu v roce 2017 bylo dalším krokem tohoto procesu.

Tehdejší studie představovala zástavbu na straně města a zachování valu bývalé vlečky jako přirozené hranice směrem k rekreačnímu území Srpku. Právě toto rozdělení bylo podstatné: umožnit určitou výstavbu, ale současně chránit prostor, který má pro Kuřim mimořádnou přírodní a rekreační hodnotu.

Nesouhlasím s manipulativním výkladem, podle kterého byla ochrana území směrem ke Srpku zajištěna teprve odkoupením části pozemků městem v roce 2025. Základní ochrana před zástavbou vznikla už dříve, vymezením této části jako plochy zeleně právě v územním plánu. Nákup pozemků mohl posílit možnosti města s územím hospodařit, bylo by ale falešné zaměňovat vlastnictví pozemků za jejich územně plánovací ochranu.

K rozsáhlé výstavbě v prostoru vlečky jsem dlouhodobě kritická. Tento postoj jsem zastávala už při minulých komunálních volbách, při schvalování plánovací smlouvy s investorem a zastávám jej i dnes. Za důležité považuji nejen počet a podobu plánovaných domů, ale také jejich dopady na dopravu, technickou infrastrukturu, zeleň a především na charakter území mezi městem a Srpkem.

Od prvních rozhodnutí uplynulo více než deset let. Na bývalé vlečce mezitím vyrostly stromy a území se proměnilo. Dnes už také neřešíme pouze obecné vymezení ploch v územním plánu, ale konkrétní záměr bytových domů místo rodinných domů. Je proto pochopitelné, že lidé chtějí vědět, zda město udělalo a dělá vše, co je v jeho možnostech, aby ochránilo kvalitu života v této části Kuřimi.

Veřejnost měla možnost zapojit se tenkrát do projednávání změny územního plánu. O samotné budoucnosti Vlečky však občané nikdy nerozhodovali.

Proto navrhuji, aby zastupitelstvo prověřilo a připravilo vyhlášení místního referenda o dalším postupu města ve věci Vlečky a ochrany území Srpku.

Nechci přitom lidem slibovat něco, co referendum právně nedokáže. Nemůže samo zrušit pravomocné územní rozhodnutí ani nahradit rozhodování stavebního úřadu. Může však být závazným vyjádřením vůle občanů v těch otázkách, které ještě spadají do samostatné působnosti města. To je velmi podstatné a můžeme uvést řadu dobrých příkladů z českých měst, kdy pro samosprávu bylo závazné právě takové rozhodnutí občanů a následně bylo klíčové pro další vývoj projektu developera. Právě proto je nutné pečlivě připravit jeho otázku a ověřit, jaké možnosti městu skutečně zbývají.

Považuji za správné, aby o tak zásadní otázce nediskutovali pouze politici, úředníci a investor. Občané Kuřimi mají právo vědět, co ještě lze ovlivnit, a měli by dostat možnost přímo se vyjádřit k tomu, jak má jejich město dále postupovat.

(říjen 2026) Markéta Matulová

Související článek: Když kapka rozvoje může přetéct pohár kvality života